Suchá pravidla, mokrý zátylek a hledání pomoci
Pokusní skřeti na Facebooku
Soukat do sebe suchý text a nepotit se u toho za krkem dokážou vysokoškoláci, Google bot a moje skartovačka. Já ne.
Někdy začátkem června jsem plácnul na Facebook situační vtip, který mi toho dne najednou přistál v hlavě.
Protože jsem ho sám nečekal, tak mě překvapil a pobavil a když zvedl náladu mě, tak jsem ho zveřejnil, ať se nad neštěstím jiného pobaví i jiní (ano, takový jsme národ).
Ze života theurga:
"Řekli mi, že bude poslouchat na slovo. Ale neřekli na které..."
Tím se moje hlava naladila na hledání vtipů a skoro měsíc jsem plácal na Facebook vtipy v kolísavé kvalitě, nejdřív obden, ke konci června už skoro každý den.
- to naladění je mocná věc; když se naladíš na problémy, uvidíš problémy, když na peníze, uvidíš cesty jak získat peníze, když na Dračí doupě plus, uvidíš spoustu světýlek na konci tunelu
Zajímavé bylo sledovat, jak vtipy vznikaly a co to se mnou dělá:
-
naprostá většina vtipů ze mě vlastně vylezla první týden (a já je rozprostřel na měsíc naplánováním příspěvku)
- pak už to šlo s nápady prudce z kopce
-
soudě podle lajků, srdíček a podobných povrchních ukazatelů měl největší ohlasy jednoduchý obsah (asi protože myšlení bolí a to už pak není sranda) a hlavně takový obsah, který byl založen na skutečnosti, nebo byl prostě nejvíce uvěřitelný
- u vtipu s laboratorními skřety stačí dosadit laboratorní potkany, za okousaný opasek okousaný pásek u chytrých hodinek a to je přesně to, co jsem nedávno osobně zažil
Ze života alchymisty:
"Od čeho máš ten opasek tak okousanej?"
"To je od skřetů."
"Vy tady máte skřety?!"
"Ne, už ne. Už jsme je pustili."
"Vy jste je chytali?"
"Ne, koupili. To byli laboratorní skřeti."
- u vtipu s laboratorními skřety stačí dosadit laboratorní potkany, za okousaný opasek okousaný pásek u chytrých hodinek a to je přesně to, co jsem nedávno osobně zažil
-
skončil jsem ve chvíli, kdy jsem začal cítit, jak ztrácím kontrolu nad vlastní chutí něco vymýšlet a spíš jsem sledoval, jestli to někdo čte
- nejsnazší způsob jak ztratit vlastní duši je zapomenout na ni (což je jedna z forem pověstného biblického zatracení, nebo-li ztracení) a na vlastní duši můžu zapomenout třeba tím, že budu sledovat pouze to, co si myslí ostatní
-
asi tak v polovině jejich sepisování jsem si vzpomněl na výborný článek o psaní dokumentace (který zaboha nemůžu najít, ehm, ale tenhle taky není špatný)
- kde chlapík, co dělal dlouhá léta v Microsoftu, přišel na to, že je sice dobré psát dokumentaci velmi přesnou, ale také vtipnou, protože čtenář se během čtení těžkého textu vybíjí (stojí ho to energii) a v jeden okamžik ho najednou síly opustí a on skončí (a pak jde na nějaký informačně plytký server, kde si čte bombastický článek o prokrastinaci) - ovšem dobře mířeným vtipem či odlehčením se mu vnitřní baterky zas o kousek dobijí a vydrží tak vnímat déle
- nejlepším místem pro vtip je příklad, kde je vtip nejméně rušivý a dá se do něj nacpat téměř jakékoli téma
- nejsnazším způsobem, jak udělat text odlehčený, je přidat navíc něco, co vlastně žádnou informační hodnotu nemá
- nudný příklad: "Unavený druid si po dobrém spánku smazal jeden řádek únavy"
- lepší příklad: "Druid Mlčící podhoubí, který včera do úmoru řešil hádky octomilek o zkvašený ohryzek, se dnes dorůžova vyspal na svém loži z mechu a kapradí, takže si může smazat jeden řádek únavy a konečně ho snad přestane bolet hlava"
- dalším poselstvím z onoho článku o dokumentaci bylo, že dokumentace má být stmelená příběhem, protože ten si žije v hlavě čtenáře vlastním životem, buduje v ní hřejivě známé místo a když zas přijde nějaký ten složitý text, tak následný příklad tu novou složitost usadí do známého místa z příběhu a pro čtenářovu hlavu je tak snazší se do obsahu vžít a pochopit ho
- proto je důležité nechat prostředí a účastníky příkladů žít déle, než ten jeden příklad
- velmi dobře je tohle zvládnuté v příběhu DrD+, kde se s jedněmi a těmi samými postavami setkáváme po celou dobu, žijeme jejich příběh od dětství až po různobarevnou dospělost a to právě jen díky příkladům (až na bojovníka, toho se do příběhu podařilo zapojit jen letmo)
A své poznatky jsem záhy zúročil.
Padouch nebo hrdina, jaká my jsme rodina
Už delší dobu hledám cestu, jak spolupracovat s ostatními na změnách v DrD+ a nedávno mě napadl i nenáročný pitbull (jenom zkouším, jestli dáváš pozor), mě napadl nenáročný úkol, kde nehrozí konflikt názorů a je dost univerzální na to, aby se mohli zapojit všichni, kdo někdy nějakou vypravěčskou hru hráli, nebo alespoň zkusili zbastlit povídku.
Vlastně se divím, že na RPG fóru něco takového už dávno není(?), totiž odchylky charakterů od šedého průměru, zvláštní poznávací znamení, kvůli kterým hlavní postava vyčuhuje z davu a přitom jí to příliš nepřekáží v dráze dobrodruha.
Tyhle rysy, kterým já říkám marky, poznávací znamení, schraňuji na Dropbox Paperu a píši je stylem
- příklad se zážitkem osoby, kterou si osud označil onou markou a kam se dá nejsnáze propašovat humorný styl
- zevrubný popis, co taková vlastnost znamená pro poznamenanou osobu v běžném životě
- čísla, která přímo upravují pravidla hry a po kterých jsou mnozí hráči tak lační
Trochu podobně jako při zveřejňování vtipů, kvazivtipů a pokusů o vtip na Facebooku, tak i tady číhá skryté nebezpečí. Zatímco na Facebooku krade duši touha zalíbit se ostatním, tak při psaní změn pro pravidla kradou duši čísla.
Než jsem kteroukoli marku začal psát, tak jsem se ujistil, že mi nejde o to vyplnit chybějící kombinaci vlastností (tak co pa tam ještě není... ááá bonus k inteligenci a postih k nosnosti), ale o charakterovou odlišnost (ne, označení vada se pro to nehodí), kterou bych s klidem použil v nějakém příběhu.
A podobně jako u spamování Facebooku, tak i s markami mi vyschla slina asi tak po týdnu, kdy jsem sypal a sypal a sypal a... najednou se to zadřelo. Všechny další nápady už byly buďto křečovité a těžko popsatelné, nebo překombinované a musely tak obhajovat svou existenci namísto toho, aby prostě byly, nebo vznikly s čísly až na prvním místě.
A protože mě osobně došel vítr v plachtách, tak jsem se přirozenou cestou dostal k hlavnímu úkolu celého snažení a to sehnat pomoc a vyšlapat cestičku dlouhodobé spolupráci - s kýmkoli, kdykoli.
Haló, je tu někdo?
...a budete spolu v dobách dobrých i zlých.
Všechna ta pravidla pro DrD+ jsem z PDF převedl na web opravdu dlouhou, mravenčí prací, k níž jsem získával sílu z nějakého, dodnes pro mě nepříliš pochopeného, vnitřního zdroje, který ale nebyl k dispozici vždy a kolikrát jsem se přistihl, že pokračuju dál ze setrvačnosti, z pocitu povinnosti dokončit úkol a několikrát jsem se dostal do fáze, kdy jsem měl pocit, že to nedám, že je toho moc, že jsem to někde přehnal, že už by to chtělo nějaký ten výsledek. No, většinou stačilo se dobře vyspat (viz příklad s druidem a octomilkami), ale taky by hodně pomohlo, kdyby mě někdo v těch těžkých chvílích podržel - aspoň psychicky.
Vlastně když jsem nedávno přidal k jednotlivým webovým příručkám sledování návštěvnosti přes Google analytics, tak sice původní myšlenka byla "podívám se, jestli to čtou i Slováci", ale ve výsledku byla hlavním motorem touha mít pro sebe záchranný kruh, až mi zase dojdou síly, abych se podíval na počet návštěv a mohl si říct, "nedělám to jenom kvůli sobě".
- částečným lékem na vyhoření je dělit úkoly na menší části, častěji si říkat "a je to" a další část si vzít jako zbrusu nový úkol (programátoři to takhle dělají často, "Co? změna zadání? Nešahej na to! Původní úkol je hotový a teď založ nový. Výsledek bude pro tebe stejný a já nebudu mít pocit, že jsem se nikam nepohnul.")
Ale nestačí to, chce to komunitu, partu magorů, co občas přihodí názor, jiný úhel pohledu, zkušenosti z oblastí, o kterých nemám ani potuchy.
První pokus o spolupráci jsem si vyzkoušel vypsáním soutěže o Neviditelnou knihu, kdy se až v jejím samotném závěru ozval Honza V., že by něco zkusil napsat (ale nezkusil) a teprve ve finiši se zjevila Maky-Orel s kresbami a "s přáním větší účasti...".
Ono je totiž zatraceně lehké si říct "něco udělám" a pak čekat, kdy mě to chytne tolik abych to měl najednou hotové
- jenže tvorba je proces hledání, cesta na hraně srázu, tápání ve tmě, dřina a chyby, nikoli šťastná výhra v loterii
Tímto ještě jednou vzdávám hold Maky-Orel, jelikož ze všech těch, co o tom přemýšleli, ona jediná něco udělala 👏.
A teď s markama hrdinů a padouchů to je hodně podobné.
I když... přeci jen je to od začátku o něco lepší - na RPG fóru se nápadu chytil Paul, který reaguje velmi svižně, nedávno přišel s vlastními nápady k markám a já si začínám uvědomovat, že ti, co pomáhají, nepřichází náhodně z davu, ale chovají se podobně všude a ke každému. Těch aktivních a konstruktivních uživatelů na RPG fóru totiž zas tak moc není a Paul je jedním z nich.
Krom duševně spřízněného RPG fóra jsem zaútočil také přes Facebook, kde jsem upravil hlavní příspěvek o pesimistické klinické smrti DrD+ na povznesenější druhý dech DrD+ (což vzhledem k množství nápadů cítím stále silněji), zmínil v něm také marky a zaplatil si za deset éček kampaň pro Česko-Slovensko.
No, vyneslo to nějaké ty palce nahoru, srdíčka a další pouťové výdobytky, ale borce co přihodí nápad zas kde nic tu nic.
Zkusím to ještě přes Jarxese, který má na Facebooku pod palcem Hry na hrdiny. Zatím jsem mu psal soukromou zprávu z RPG fóra, ale ani po deseti dnech si ji nepřečetl, tak budu muset žhavit drát s jinou adresou.
Když to tak po sobě čtu, tak to vypadá, že smutním. No, necítím svírání na hrudi, ani stoprocentní vlhkost v okolí slzných váčků, ale určitou formu nejistoty. Jako kdybych stál na Václaváku s transparentem "Pojďte si upéct mrkvový dort, jednodruhovou kořenovou zeleninu máme", přičemž mě kolemjdoucí jen počastují pohledem, občas se usmějí a jdou si zas po svých. Že by do KFC na rychlovku? Nebo mají všichni cukrovku? Nebo neumí česky?
Ještě jsem tomu nepřišel na kloub, takže zatím pokračuji podle původního jízdního řádu osamělého jezdce.
Edit: vypadá to, že Paul má stejnou cestu, takže to s tou samotou nebude tak horký 😉
Zlatý základní kámen
Ať už to se spoluprací dopadne jakkoli, tak z celé té estrády Vtipy&Marky jsem si odnesl ujištění, že jeden ze základních kamenů pravidel DrD+ je příběh, který od začátku až do konce provází čtenáře, v každé příručce odhalí jednu příběhovou linku a celou tu dobu ukazuje čtenáři, jaký mají ta čísílka a tabulky smysl.
Těch základních kamenů je víc, dříve jsem jim říkal zlatá pravidla, než se mi rozdělila ještě na stříbrná, bronzová i platinová, takže teď jim radši říkám Základní kameny a napíšu o nich příště.