Suchá pravidla, mokrý zátylek a hledání pomoci

Pokusní skřeti na Facebooku

Soukat do sebe suchý text a nepotit se u toho za krkem dokážou vysokoškoláci, Google bot a moje skartovačka. Já ne.

Někdy začátkem června jsem plácnul na Facebook situační vtip, který mi toho dne najednou přistál v hlavě.
Protože jsem ho sám nečekal, tak mě překvapil a pobavil a když zvedl náladu mě, tak jsem ho zveřejnil, ať se nad neštěstím jiného pobaví i jiní (ano, takový jsme národ).

Ze života theurga:
"Řekli mi, že bude poslouchat na slovo. Ale neřekli na které..."

Tím se moje hlava naladila na hledání vtipů a skoro měsíc jsem plácal na Facebook vtipy v kolísavé kvalitě, nejdřív obden, ke konci června už skoro každý den.

Zajímavé bylo sledovat, jak vtipy vznikaly a co to se mnou dělá:

A své poznatky jsem záhy zúročil.

Padouch nebo hrdina, jaká my jsme rodina

Už delší dobu hledám cestu, jak spolupracovat s ostatními na změnách v DrD+ a nedávno mě napadl i nenáročný pitbull (jenom zkouším, jestli dáváš pozor), mě napadl nenáročný úkol, kde nehrozí konflikt názorů a je dost univerzální na to, aby se mohli zapojit všichni, kdo někdy nějakou vypravěčskou hru hráli, nebo alespoň zkusili zbastlit povídku.

Vlastně se divím, že na RPG fóru něco takového už dávno není(?), totiž odchylky charakterů od šedého průměru, zvláštní poznávací znamení, kvůli kterým hlavní postava vyčuhuje z davu a přitom jí to příliš nepřekáží v dráze dobrodruha.

Tyhle rysy, kterým já říkám marky, poznávací znamení, schraňuji na Dropbox Paperu a píši je stylem

Trochu podobně jako při zveřejňování vtipů, kvazivtipů a pokusů o vtip na Facebooku, tak i tady číhá skryté nebezpečí. Zatímco na Facebooku krade duši touha zalíbit se ostatním, tak při psaní změn pro pravidla kradou duši čísla.

Než jsem kteroukoli marku začal psát, tak jsem se ujistil, že mi nejde o to vyplnit chybějící kombinaci vlastností (tak co pa tam ještě není... ááá bonus k inteligenci a postih k nosnosti), ale o charakterovou odlišnost (ne, označení vada se pro to nehodí), kterou bych s klidem použil v nějakém příběhu.

A podobně jako u spamování Facebooku, tak i s markami mi vyschla slina asi tak po týdnu, kdy jsem sypal a sypal a sypal a... najednou se to zadřelo. Všechny další nápady už byly buďto křečovité a těžko popsatelné, nebo překombinované a musely tak obhajovat svou existenci namísto toho, aby prostě byly, nebo vznikly s čísly až na prvním místě.

A protože mě osobně došel vítr v plachtách, tak jsem se přirozenou cestou dostal k hlavnímu úkolu celého snažení a to sehnat pomoc a vyšlapat cestičku dlouhodobé spolupráci - s kýmkoli, kdykoli.

Haló, je tu někdo?

...a budete spolu v dobách dobrých i zlých.

Všechna ta pravidla pro DrD+ jsem z PDF převedl na web opravdu dlouhou, mravenčí prací, k níž jsem získával sílu z nějakého, dodnes pro mě nepříliš pochopeného, vnitřního zdroje, který ale nebyl k dispozici vždy a kolikrát jsem se přistihl, že pokračuju dál ze setrvačnosti, z pocitu povinnosti dokončit úkol a několikrát jsem se dostal do fáze, kdy jsem měl pocit, že to nedám, že je toho moc, že jsem to někde přehnal, že už by to chtělo nějaký ten výsledek. No, většinou stačilo se dobře vyspat (viz příklad s druidem a octomilkami), ale taky by hodně pomohlo, kdyby mě někdo v těch těžkých chvílích podržel - aspoň psychicky.

Vlastně když jsem nedávno přidal k jednotlivým webovým příručkám sledování návštěvnosti přes Google analytics, tak sice původní myšlenka byla "podívám se, jestli to čtou i Slováci", ale ve výsledku byla hlavním motorem touha mít pro sebe záchranný kruh, až mi zase dojdou síly, abych se podíval na počet návštěv a mohl si říct, "nedělám to jenom kvůli sobě".

Ale nestačí to, chce to komunitu, partu magorů, co občas přihodí názor, jiný úhel pohledu, zkušenosti z oblastí, o kterých nemám ani potuchy.

První pokus o spolupráci jsem si vyzkoušel vypsáním soutěže o Neviditelnou knihu, kdy se až v jejím samotném závěru ozval Honza V., že by něco zkusil napsat (ale nezkusil) a teprve ve finiši se zjevila Maky-Orel s kresbami a "s přáním větší účasti...".
Ono je totiž zatraceně lehké si říct "něco udělám" a pak čekat, kdy mě to chytne tolik abych to měl najednou hotové

Tímto ještě jednou vzdávám hold Maky-Orel, jelikož ze všech těch, co o tom přemýšleli, ona jediná něco udělala 👏.

A teď s markama hrdinů a padouchů to je hodně podobné.
I když... přeci jen je to od začátku o něco lepší - na RPG fóru se nápadu chytil Paul, který reaguje velmi svižně, nedávno přišel s vlastními nápady k markám a já si začínám uvědomovat, že ti, co pomáhají, nepřichází náhodně z davu, ale chovají se podobně všude a ke každému. Těch aktivních a konstruktivních uživatelů na RPG fóru totiž zas tak moc není a Paul je jedním z nich.

Krom duševně spřízněného RPG fóra jsem zaútočil také přes Facebook, kde jsem upravil hlavní příspěvek o pesimistické klinické smrti DrD+ na povznesenější druhý dech DrD+ (což vzhledem k množství nápadů cítím stále silněji), zmínil v něm také marky a zaplatil si za deset éček kampaň pro Česko-Slovensko.
No, vyneslo to nějaké ty palce nahoru, srdíčka a další pouťové výdobytky, ale borce co přihodí nápad zas kde nic tu nic.

Zkusím to ještě přes Jarxese, který má na Facebooku pod palcem Hry na hrdiny. Zatím jsem mu psal soukromou zprávu z RPG fóra, ale ani po deseti dnech si ji nepřečetl, tak budu muset žhavit drát s jinou adresou.


Když to tak po sobě čtu, tak to vypadá, že smutním. No, necítím svírání na hrudi, ani stoprocentní vlhkost v okolí slzných váčků, ale určitou formu nejistoty. Jako kdybych stál na Václaváku s transparentem "Pojďte si upéct mrkvový dort, jednodruhovou kořenovou zeleninu máme", přičemž mě kolemjdoucí jen počastují pohledem, občas se usmějí a jdou si zas po svých. Že by do KFC na rychlovku? Nebo mají všichni cukrovku? Nebo neumí česky?
Ještě jsem tomu nepřišel na kloub, takže zatím pokračuji podle původního jízdního řádu osamělého jezdce.

Edit: vypadá to, že Paul má stejnou cestu, takže to s tou samotou nebude tak horký 😉

Zlatý základní kámen

Ať už to se spoluprací dopadne jakkoli, tak z celé té estrády Vtipy&Marky jsem si odnesl ujištění, že jeden ze základních kamenů pravidel DrD+ je příběh, který od začátku až do konce provází čtenáře, v každé příručce odhalí jednu příběhovou linku a celou tu dobu ukazuje čtenáři, jaký mají ta čísílka a tabulky smysl.

Těch základních kamenů je víc, dříve jsem jim říkal zlatá pravidla, než se mi rozdělila ještě na stříbrná, bronzová i platinová, takže teď jim radši říkám Základní kameny a napíšu o nich příště.