Vydrž!

Vydrž! Přemýšlím...

Na blogu jsme od Krásy přešli k Výdrži a Odolnosti a zjistili, že ani jedno nás už netankuje.

A co vy, kdy jste naposledy museli zatnout zuby a vydržet?

Vydrž!

Co není v těle, musí být v hlavě.

Během práce na oživování všech Odvozených vlastností, které už měly na kahánku, nám nejdříve vypadla do samostatného článku Krása, až nám nakonec vypadla úplně (budiž jí země lehká) a teď přichází na řadu Výdrž a s ní spřažená Odolnost. Schválně, jestli nám do konce tohohle článku vydrží.

Odolná výdrž

Neomdlít ze zranění, přežít jed, vydržet ještě chvíli trýznivou žízeň, to vše a mnohem více zkouší, čemu všemu odoláme, co všechno vydržíme.

K tomu nám dle původních pravidel pomáhá Odolnost, která pomáhá zjistit naši Výdrž... cože?

Tak znova, podle původních pravidel máme Výdrž, což je spojení Síly našeho těla a Vůle, tedy síly naší mysli. A k tomu tu máme Odolnost, což je pouhopouhá Síla našeho těla a nějaké ty drobné úpravy za rasu, které mají za úkol rozdmýchávat odlišnosti mezi elfy a trpaslíky.

No, když vezmeme v potaz, že ty titěrné odlišnosti mezi rasami chceme nahradit volitelnými markami (asi něco jako Běžný elf s postihem k Odolnosti a bonusem k Inteligenci, Běžná žena s postihem k Síle a bonusem k Citu a tak dále), tak se Odolnost najednou tváří jako ryzí základ pro Výdrž a ještě k tomu je úplně stejná, jako Síla. To už by stálo za zrušení...

Teď se podíváme z blízka na Výdrž, u které si zopakujeme, že podle původních pravidel se skládá

S částmi Výdrže sice souhlasíme, ale jako celek nám tu něco mírně zapáchá, takovéto klasické ale. Ale co když je tvor v bezvědomí? Ale co když necítí své tělo?

Podobné myšlenky jsme měli už u Krásy, kde jsme odhalili její pasivní a aktivní složky a stejně to cítíme i u Výdrže. Totiž že Síla je tou částí Výdrže, která má vliv za každého počasí, kdežto Vůle pouze když se snažíš.

Snaž se

Takže Vůle je aktivní boj s následky, které tělo nezvládá? Chtělo by to nějaké příklady.

Rýmička

Když mě přepadne podzimní, popřípadě jarní rýma, takovéto posmrkávání, skelné oči, chuť kňourat a válet se na gauči, tak jsem v situaci, kdy je mé tělo oslabeno bojem se zákeřným bacilem a já se té slabosti podvoluju. Proč s ní taky bojovat, když to nejlepší, co můžu udělat, je prostě se vyležet. Takže mám postih za stav svého těla, což je souhrn Únavy, snížené Síly a zahleněných Smyslů, ale u toho domácího povalování to moc nevadí.
Pak mi ale kamarádi dají bezelstné echo, že zítra ten dračák platí, takže v deset jako vždycky. A mě se strašně chce jít, takže sebe sama přesvědčím, že není rozdíl mezi mým gaučem a gaučem u kamaráda, takže na druhý den vyrazím chrchlajíc na akci.
Samozřejmě že mému tělu se ani trochu neulevilo a samozřejmě že hrát Dračí doupě pořádně není to samé, jako válet se na kanapi, takže aby hra za něco stála, musím překonat nepohodlí, do kterého mě nemoc uvrtala. Když se nesnažím, stojí to za prd, když se snažím, tak to celkem jde, ale stojí mě to sílu navíc.

Kolodržkopád

Když mi bylo tak osm, řítil jsem se z kopce na koloběžce (takové té svařované z železných trubek a s plechovými koly, ne jako ty hliníkové parády dneska) a dole, v takové ostřejší zatáčce, kde se dalo sjet z asfaltu rovně k mostku po štěrkové cestě, jsem zahnul následujíc asfalt. Tedy, koloběžka zahnula, já následoval fyzikální zákony a testoval koeficient tření mé kůže a prašné cesty. Krev ze mě crčela proudem, tričko rozervané na kůži, kůži rozdrásanou do krve a já řval. Děda mě popadnul, doběhl tři sta metrů do chalupy a tam mě sprchoval, aby mi z ran vymyl kamínky.
Byl jsem v šoku, nevzmohl jsem se na nic jiného, než třas a brekot, a přitom to bylo jen povrchové zranění (byť z něj mám dodnes jizvy na břiše). Vsadím se ale, že kdybych se stejně vysekal dnes, tak se do té chalupy dopajdám sám a sám se i osprchuju, byť mě to vysílí.

Kožený frajer

Před nějakým časem jsem zkoušel restartovat svůj vizuál, takže jsem si nakoupil kalhoty, kožené boty a jako velký frajer vyrazil do víru velkoměsta. Dopadlo to jako s každými poctivými botami, za chvíli jsem měl na patě krvavé puchýře, že jsem se přesvědčoval, že jít bos bude lepší než hlavní výhra ve Sportce. Ale pýcha mi nedala a pajdal jsem dál, tváříc se, že je vše v naprostém pořádku.
Kdybych si dovolil pajdat víc, asi bych z toho nebyl tak podrážděný a kdybych si ty boty opravdu sundal, bahno nebahno, asi bych se začal i usmívat.

Nervy ve svěráku

Jednoho dne se člověk dostane do stádia, kdy mu tělo začne ochabovat, ale hlava si to ještě neuvědomila. Někdy v tomhle období jsem šel hrál squash a protože jsme měli být čtyři, tak jsme domluvili jeden kurt na dvě hodiny, abychom se mohli střídat. Dva nedorazili, tak jsme tam lítali dvě hodiny ve dvou, s jedinou pauzou na pití. Rozpálenej jak Kladrubský bělák jsem pak vyšel před halu do podzimní sychravosti a sundal si zpocené tričko, abych se trochu zchladil, pářilo se přitom ze mě, že by roztopený Štokr mohl závidět.

Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat, do týdne mě chytil ischias s houserem a ústřelem dohromady a já měsíc trpěl. Kdo neví, nepochopí, ale já měl měsíc v kuse nervy na pochodu. Ono jde dělat skoro všechno, ale ať jsem chodil, stál, ležel (sedět nešlo), pořád tam byla ta vnitřní tlačivá bolest, jako kdyby mi někdo zkoušel promáčknout palec skrz kyčel. Bylo to tam pořád, a pořád, a pořád, a pořád... a pořád. Bez přestání jsem musel bojovat s tím, že všechno, co bylo do té doby snadné, bylo najednou bolestivé, mohl jsem dělat skoro všechno, ale stálo mě to sakra přemáhání a ve výsledku sílu.

Snažili jsme se

Všechny ty zážitky nám připomínají, že co nezvládne tělo, musí zvládnout hlava a zatímco tělo pracuje podvědomě pořád, tak hlavu musíme vědomě řídit my. Jasně, spoustu se toho dá naučit, do podvědomí může začít přecházet odolání bolesti, někdo se dokáže upnout na nějaký cíl, který mu pomůže obtíže překonávat zápalem, ale obecně to vidíme tak, že Síla pro nás pracuje bez ustání, kdežto Vůli musíme vědomě zapojit. A taky vidíme, že to zapojení Vůle nás stojí duševní i tělesnou sílu, že nás to prostě unavuje.

Fajn, a změní to něco?

Důvod ke změně

Abychom se dostali k tomu, zda celé tohle zamyšlení něco změní, tak si budeme muset shrnout, proč jsme se do něj vůbec pustili

Likvidace zaokrouhlování, které nevadí ve školních lavicích, ale otravuje při častých změnách ve hře, je pro nás pádný důvod nenechat Výdrž na pokoji a změnit zjišťování její hodnoty.

Původně jsme chtěli zjišťování Odolnosti změnit alespoň tak, že bude platit menší z obou vlastností

což je cesta, kterou jsme objevili v Minutě inteligence, ovšem nahlodaly nás vzpomínky na léta, kdy jsme víc než po internetu lezli po stromech a po kterých jsme došli k tomu, že jedna věc je, jak zátěž zvládá tělo a úplně jiná věc je, jak to zvládá hlava.
Někdo by mohl namítnout, že jsme tím ubili psychosomatické příznaky, tedy že potíže hlavy nám takhle přestanou ovlivňovat tělo, ovšem to by nesměla existovat Únava. Jakmile totiž přijde na přetřes komplikace, kterou začneš řešit hlavou a to víc, než je zdrávo, tak se to negativně odrazí v energii, kterou tvé tělo má, tedy začneš být unavený. A když si vypěstuješ odolnost na únavu, tak žiješ s permanentním postihem, aniž by sis to uvědomoval a do tvého harmonogramu se začnou pomalu vkrádat postavy v bílých pláštích, ale to už strkáme nos do reality.

Spojení Síly a Vůle do jediné vlastnosti nám tedy nedává smysl, ale potřebujeme ještě promyslet, zda má herně smysl oddělovat pasivní odolávání těla, vyjádřené Sílou a aktivní odolávání hlavou, vyjádřené Vůlí.

Co bylo, bylo

Příklady z praxe nám opakovaně ukazovaly, že snažit se odolávat bolesti, slabosti, třasu a vůbec překonávat nepohodlí silou vůle nás stojí sílu těla, prostě to unavuje. Jenže skutečný svět nepřebývá v tom samém vesmíru jako hra.
Takže jak se vlastně používá Výdrž ve hře teď?

Výdrž ti dle původních pravidlech

Na vlně nostalgie přidáme ještě vzpomínky, jak jsme Výdrž používali (a používáme) my. Popravdě skoro vůbec. My totiž ve všech těch herních situacích, kdy si házíme

a tak všelijak podobně, tak používáme hlavně Odolnost. Za prvé tím předcházíme debatám, zda i tenhle případ dokážeme ovlivnit Vůlí a navíc beztak podvědomě sklouzáváme k tomu, že když už to dává situačně smysl, tak si při neúspěchu na Odolnost házíme znovu, tentokrát právě na Vůli.
Prostě a jednoduše směřujeme přirozeně k tomu oddělování Síly těla a síly Vůle, podle okolností. A pak je tu ještě jeden aspekt, totiž názvosloví - ono je pro nás o dost snazší přemýšlet o odolnosti těla a odolnosti mysli, než o výdrži, protože vydržet pro nás znamená odolávat delší dobu. Prostě se nám do toho plete čas, pro který v těch okamžicích nemáme místo.

Znovu a znovu se nám tedy opakují dvě věci

Závěrem

Z původních dvou odvozených vlastností Odolnost a Výdrž nám nejdřív začala vypadávat Odolnost, kterou jsme srovnali se Silou, ale uvědomujeme si, že v některých chvílích prostě nechceme hrdinovi přidávat bonus za Sílu jenom proto, aby vydržel déle pod vodou, takže nejspíš zavedeme něco jako Hod na odolnost = Síla + úpravy, přičemž úprav může být bezpočet podle situace, třeba bonus za dovednost Plavání.

Potom se nám začala rozpadat Výdrž, protože držet dohromady tělesnou a duševní stránku v jediné pasivní vlastnosti nám nedává smysl a z vlastní i cizí zkušenosti víme, že kdo má větší vůli, tak má sice větší předpoklady k vítězství, ale musí za to taky zaplatit. A platidlem za odolání slabosti těla bude nejspíš Únava.

Jak Výdrž, tak i Odolnost jakožto odvozené vlastnosti končí, ale jejich původní vliv nemizí. Odolnost se skryje v Hodu na odolnost (což je převážně Síla) a Výdrž se rozdělí na onen Hod na odolnost (tedy na Sílu) a k tomu volitelně hod na Vůli, tedy pokud budeš ochoten něco pro to vytrpět.

Jak přesně ale budeš silou své Vůle potlačovat slabost svého těla, to si necháme na příště.