Unavený vůl

I vůl může bejt unavenej, ale musí umět zatnout zuby a táhnout, když pán poručí.

V pravidlech hledáme cestu, jak alespoň na chvíli překonat bolest a únavu.

A co vy, máte radši voly, nebo opice?

Unavený vůl

Začalo to nenápadně, nejdříve jsme prohlásili, že odvozené vlastnosti asi zrušíme, protože se s nimi nechceme počítat, potom jsme skutečně zrušili Krásu a vzápětí Výdrž i s Odolností. Ovšem zatímco z Krásy nezbylo nic a po Odolnosti zůstala jen Síla, tak Výdrž nám narazila hlavou do zdi a my teď budeme studovat statiku, abychom odhalili, zda tu zeď prorazila, nebo se nám to jenom zdálo.

Připomeňme si teď poslední slova Výdrže

a po mém skonu nezbude nikoho, kdo by oddal Odolnost s Vůlí

A měla pravdu, Výdrž se nám totiž rozsypala na pasivní odolnost těla vyjádřenou Silou, a aktivní odolávání duše vyjádřené Vůlí. Ale jako most mezi tělem a duší se nabídla Únava, tedy energie, kterou naše tělo zaplatí za naši tvrdohlavost.

A mimochodem, chceme zrušit ty třípísmenné zkratky jako Sil, Obr, nebo třeba Vol, která vždycky měla být Vůl, kdyby jenom se původní autoři nebáli, že se najde nějakej vůl, kterému by byla pro smích. Nám ovšem do smíchu nebylo, protože zkratky jsou povětšinu času hlavě zkratkou do pekel dlážděnou zmatením a nejistotou.

Do hromady

Rozděl a panuj.

V předchozím článku o Výdrži jsme dospěli k závěru, že Výdrž, to spojení Síly a Vůle, je potřeba změnit, rozpojit na pasivní samozřejmou a aktivní volitelnou složku. Jo, v každé změně je zakopán pes a u odvozených vlastností máme pocit, že se procházíme po psím hřbitově. Tady je rov s nápisem Ani smrt mě nerozdělí.
Od začátku článku Vydrž! jsme totiž směřovali k tomu, že nechceme číselné spojení Síly a Vůle a přitom jsme se dostali k závěru, že obě vlastnosti chceme zapojit, tedy že je chceme oddělené, ale zároveň aby spolupracovali a jako spojnici mezi odlišnými světy těla a duše jsme našli Únavu.

Vlastně podobný nápad vznikl v naší družině už před několika lety, ale bylo to jen o slovní dohodě a o citu. Ale teď začíná tomuhle nápadu hra o život, protože jedna věc je domácí zabydlené pravidlo, které se probudí jednou za čas a druhá věc je jádro psaných pravidel.

Hra o život

Herně bychom chtěli, abychom si hodili na Odolnost našeho těla a zjistili, zda nám neštovice začínají podlamovat nohy a pokud tělo bitvu prohrává, tak abychom měli možnost zatnout zuby a když je to potřeba, dokázali překonat oslabení.

Napadá nás k tomu

Cenu v bodech Únavy vidíme jasnou, samotné použití zesílené snahy pak vidíme taky jasně, ovšem velkým oříškem bude čas.

Pojďme nejdřív k tomu nejjednoduššímu, k ceně za Zatínání zubů, čas nečas.

Zaplať

Všechno má svou cenu, jenom najít kupce.

Přihodí se mi, že mě dožene bolest hlavy ze včerejšího opíjení celníků, která mě potrápí postihem -1 k tělesným úkonům a protože je Pán jeskyně zákeřnost sama, tak taky -2 k duševním činnostem. Jindy bych tiše trpěl, ale stín halapartny za oknem mi dává jasný signál, že teď potřebuju zabrat a postih se mi vážně nehodí do krámu, takže ho zkusím potlačit. Kolik mě tohle bude stát síly?

V mém případě bych se tedy měl unavit během přemáhání se za jeden bod Únavy, až polezu na střechu, tedy při pohybu, a za dva body Únavy, až se budu snažit rozpomenout se, kterým směrem je ústí kanalizace, tedy při přemýšlení.

Vyvstávají nám otázky

Platební situace

Budete platit zvlášť, nebo dohromady?

S placením zvlášť či jednou a dost to vidíme jasně, je to pořád jedna a ta samá příčina, jen s různým dopadem na různé činnosti, takže když už jsem dokázal kocovinu potlačit při lezení na střechu, tak jsem ji zároveň a stejnou měrou potlačil i pro přemýšlení.

Vážně? Zní to nějak moc matematicky a suše. Takže když mě bolí zub a chci zpívat, tak jednou překonaná bolest u zpěvu je pak pro mě vyřešená i při luštění křížovky?

Kdo sem pustil toho hnidopicha... Fajn, tak se zamyslíme hlouběji.
Ve chvíli, kdy začnu dělat nějakou činnost, tak se nastavuju na současné podmínky - oťukávám si nepřítele, kterým je mnohdy bolest, někdy prostě slabost a učím se ho porazit v konkrétní situaci, třeba bolest hlavy při lezení po prosluněné střeše. Když se situace změní, například si kecnu za sopouch a zavřu oči, hledajíc v hlavě vzpomínku na kanalizační síť, tak... hmmm... tak je to jiná situace, jiné prostředí a asi budu muset bolest hlavy porazit úplně znovu, v úplně nových podmínkách. Sakra, to nezní jako jádro jednoduchého pravidla.

Ovšem jádro pudla a tím i řešení jsme už vlastně nakousli, nejdříve u Krásy, potom u Výdrže, totiž že problém je s mícháním těla a duše, se slepováním tělesných a duševních vlastností. V našem příkladu jsme míchali tělesný výstup na střechu a duševní vybavování si plánku kanalizace. A to je celé, stačí tohle nemíchat.
Budeme proto potlačovat zvlášť tělesný postih k tělesným vlastnostem a zvlášť duševní postih k duševním vlastnostem, byť má onen postih stejnou příčinu.

A teď vyřešme, jaký největší postih ještě dokážu potlačit.

Potlač

Nejjednodušší pravidlo pro maximální velikost potlačeného postihu by bylo "Potlačit dokážeš postih až do výše tvé Vůle". Ovšem trochu nám zavařilo nedávné navýšení vlastností z nuly na šest, po kterém každý zdravý začátečník dokáže potlačit postih až -6, což je skoro až zmrtvýchvstání.

I když vlastně... není ono to samoregulační? Když mám postih mínus šest a Vůli běžně plus šest, tak mám vlastně výslednou Vůli nula, to už toho moc nepotlačím. A takový postih mínus pět mi z šestkové Vůle nechá jen jedničku, takže postih už potlačím jen o jedna. No vida jak se tohle vyřešilo.

A co rekurze?

Začínáme mít alergii na hnidopichy... Ale jo, přiznáváme, že rekurze je problém. Když si totiž snížím postih o jedna, tak se mi vlastně sníží i postih k Vůli, ne? Takže si můžu zase o kousek snížit postih, zase se mi vrátí kousek Vůle, zase potlačím postih... a najednou jsem bez postihu. Takže?

Takže je na čase si uvědomit, že boj s postihem, ať už je to bolest, únava, strach nebo co nám to teď zrovna hází klacky od nohy, je nekonečný. Nemůžeme postih jednou provždy porazit a pak hodovat na jeho kostech, ale musíme s ním pořád a pořád a pořád bojovat, neustále, imrvére, furt.
Když si tohle uvědomíme, tak zjistíme, že i když jsem postih potlačtil co to šlo, tak s postihem vlastně bojuju pořád v jeho původní velikosti, takže i kdybych se rozhodnul ještě víc ho potlačit, nemám už z čeho brát. Můj postih a má Vůle jsou při vzájemném souboji pořád a pořád a pořád stejné.
Dá se to říct i tak, že když nadlehčím sousedce tašku s nákupem co to jde a s funěním z váhy pěti kilo udělám čtyři, tak taška je vlastně o kilo lehčí, ale ne pro mě, pro mě váží pořád kil pět, protože já jsem ta síla, co ji nadlehčuje. Což mi připomíná, že bych měl začít posilovat... a nebo ne, jdu shánět tašku na kolečkách.

A teď pojďme na seřizování hodinek.

Čas

Potíž s časem je, že když se budu snažit horečně přečíst zakázanou kapitolu v knize Hříchů, tak mi bude Únava přibývat přeci jen pomaleji, než když budu rvát holýma rukama menhir, z pod něhož vyčuhují pruhované onuce mého pomalejšího druha.

Důležité je nezavádět nové pravidlo tam, kde už nějaké je, takže správná otázka zní Je tu už nějaké obecné pravidlo na trvání akcí? Hmm, jsou tu kola boje, je tu Tabulka času, je tu Tabulka opravy bonusu za čas, pravidlo pro Pevně stanovenou dobu a nebo Pevně stanovený výsledek... no dobrý, ale co s tím? Všechna tahle pravidla vypadají na první pohled použitelně, ale jejich platidlem je čas, jenže my vlastně hledáme jako platidlo Únavu a čas až jako její měřítko. Takže znova, správnější otázka bude Je tu nějaké pravidlo na Únavu v čase? No jéje, máme přeci Únavu jako... (postávání, šourání, chůze, spěch, běh, sprint), to už vypadá použitelně.

Kousky opice

Fajn, takže po pitce se strážníky mám opici, že by mi knížecí zvěřinec mohl závidět a z ní postih -1 k tělesným činnostem, takže po kanalizačním dobrodružství se radši už jen tak poflakuju, ovšem dokud nezjistím, že mi nějak podezřele zlehknul opasek. Jakmile mi dojde, která bije, vrhnu se naplno za zlodějem, tudíž sprintuju, takže mi má přibývat jeden bod únavy za dvě kola. Jenže mě zpomaluje kocovina a to se teď opravdu nehodí, takže zaberu naplno, primát neprimát, a postihu se na chvíli zbavím. Zaplatím za to jedním bodem únavy za... za... no za stejnou dobu, za jakou mi přibude únava z právě prováděné činnosti, tedy ze sprintu, takže za dvě kola. Prostě se mi k jednomu běžnému bodu Únavy přilepí ještě jeden.

Ovšem biřicové si našeho zběsilého závodu všimnou a oba nás v průjezdu překvapí ratištěm do čelistí, takže zatímco oba pliveme krev, já se snažím převzít kontrolu nad situací, nasadím své Charisma a... a sakra, kocovina se hlásí i teď, tak to ne! Soustředím se a s bolestí hlavy zabojuju. Pán jeskyně mi určí, že jelikož se při monologu snažím spěchat, aby mě snad strážci zákona nestihli předčasně umlčet, tak se unavuji jako při spěchu, tedy jeden bod únavy za půl hodiny. No, tak dlouho snad mluvit nebudu, ovšem abych se zbavil postihu -2 k psychickým činnostem, musím zaplatit dvěma body Únavy, ovšem za stejnou dobu jako při spěchu, takže za půl hodiny, ovšem strážníky hodlám přesvědčit o dost dříve, takže nějakou Únavu navíc mi snad Pán jeskyně odpustí, ne?

Ne. Tedy odpustil by, jenže si neodpustil poznámku, že jsme sprintovali celkem čtrnáct kol, takže mám vlastně už sedm bodů Únavy, což je další postih -1 za Únavu a k tomu si přisadí, že se mi špatně mluví s pusou plnou krve, za což mi dá další postih k mluvení -2. Za co mě trestá?! Chvíli se handrkuju s ostatními hráči, jestli se krvi v puse dá odolávat Vůlí, až to nakonec rozsekne Pán jeskyně s tím, že je to postih víc za bolest, než za krev a já tak dostanu zelenou, abych zkusil potlačit i tenhle bonusový postih.
Takže se snažím odolat během půl hodiny celkovému postihu -2 kocovina -1 únava -2 bolest = -5, což Pán jeskyně rozpočítá na postih -1 na šest minut, takže po mě chce jeden bod Únavy s tím, že mluvím skoro pět minut... Ne, to nezní jednoduše.

Vidíme, že není problém s odoláváním postihu Vůlí, pokud odoláváme po celou dobu, za kterou běžně dostaneme bod Únavy, v našem příkladu při sprintu, ale jakmile se dostaneme k dlouhodobější činnosti a my musíme rozpočítávat kolik se asi tak bodů Únavy vleze do toho krátkého časového úseku, tak to začne být na hlavu. Takhle ne.

Vliv času nám dává zabrat, ale to jsme čekali, takže ještě nehážeme kuši do žita a jdeme na další pokus.

Předplacená odolnost

S pocitem, že nás čas vodí za nosy, jsme si nosy drbali, pak hlavy, pak i ruce a plácali jeden nápad přes druhý, až se konečně objevil jeden smysluplnější:

Tak si to zkusíme. Pokud chci odolávat kocovině, bolesti zubů s příchutí ohmataného ratiště a navrch zpocené únavě ze sprintu, což je celkem postih -5, tak si musím úplné potlačení postihu zaplatit pěti body Únavy, to už víme. A předplacení navrhuje, abychom ty body Únavy zaplatili hned a všechny, žádné rozpočítávání v čase. Jo, to zní rozhodně jednodušeji.

A bez postihu žili šťastně až do smrti.

Právě... jak dlouho to předplacení bude trvat? Předplatil jsem si mluvení bez postihu na půl hodiny, jenže po pár větách se zlodějíček vzpamatuje a zatímco mi strážníci visí na zkrvavených rtech, on zas frnkne, takže honička začne nanovo. Pořád je postih upozaděn na celou půlhodinu? Předplatné stále platí? To asi ne, když sprint unavuje už po dvou kolech.
Takže po dvou kolech mi předplacení zmizí a musím platit dle sprintu každé dvě kola znovu, tentokrát ale bez postihu za úder do čelisti, protože pusou se od dlažby neodrážím, jakkoliv by se to v zatáčkách hodilo. Jenže chmaták po pár uličkách zařve Pomóóóć, vraždááá!, takže za chvíli se musím zase obhajovat slovně, tentokráte před stahující se smyčkou rozvášněného davu. Že já blbec neřval první...
A teď co, platí ještě to první předplacení pro mluvení? Nebo to sprint "sežral"?

Pořád tu něco smrdí...

Ona je to vlastně stejná komplikace, jakou jsme řešili v rozsáhlém Boji a to je právě ten čas. Proměnlivý, v každém okamžiku s trochu jiným vlivem, vonící realističností a smrdící složitostí a zmatením.

Zahoďme chaotické rozpínání a smrskávání časových úseků a zanechme dokonalé vzorkování času digitálním převodníkům.

Fajn, zahozeno, zanecháno, jenže kudy dál?

Řád neřád

Zmatek zavřený v krabici je bordel, který se dá uklidit.

Pár náznaků jednoduchosti v zamotaném světě bolesti, únavy a nepohodlí jsme už našli. Nejdříve jsme začali řešit dohromady všechny tělesné postihy a dohromady všechny duševní. A taky jsme znovuobjevili Únavu jako..., která má svou krásu v přirozenosti, s jakou si jednotlivé stupně náročnosti dokážeme představit.
Zamotali jsme se až při míchání různých náročností, až při jejich překrývání se, přerušování se navzájem, nemůžeme tedy nějak jednoduše vyřešit tuhle složitost?

Když pajdám prašnou cestou, v krku sucho, v botě mokro, tak mi pomalu přibývá únava navíc za to, jak se snažím nezdržovat při chůzi ostatní. Když se zaseknu na jahodách, boj s bolestí přestane být důležitý, já si hovím v úvozu a přibývání únavy se nekoná. Když pak popoběhnu za ostatními, kteří mi mezitím zmizeli za zatáčkou, boj s bolestí se vystupňuje a ručička energie začne povážlivě klesat. Sotva je doběhnu, zas zvolním a přibývání únavy opět klesne na původní, snesitelnou, byť pořád citelnou úroveň.

Ani na chvíli mě při takových prostocvicích nenapadne, že bych snad měl bolest z předchozího pohybu nějak předzvládnutou, že bych se vrátil do stavu, který mě už nezdržoval, únava prostě jen přibývá rychleji, nebo pomaleji, toť vše.

Běžně přibývání únavy řešíme až po akci, tedy po boji, po cestování, po doběhnutí padoucha, po přeplavání zátoky a pouze ve vzácných situacích, kdy cítíme, kterak nám vliv únavy může zavařit už během akce, se obtěžujeme ji řešit dříve. U potlačování postihu je to ale jinak, tam nám únava, respektive směsice podráždění, soustředění a zhoršeného vnímání naskočí ihned, odliv síly je téměř skokový a okamžitý, byť další únava přichází už pozvolně.

Dává nám proto smysl onen návrh "předplácet si" to zápolení s postihem, protože je to vlastně okamžité zaplacení za snahu. A k tomu přidáváme, že zaplacení za potlačení postihu skončí ve chvíli, kdy nám přibude únava běžným způsobem z prováděné činnosti.

Pokud tedy pokorně promlouvám ke strážníkům, tváříc se, že je vidím poprvé, tak okamžitě platím za postih, který se snažím potlačit, v mém případě tedy mínus pět... a sakra, nedávno jsme si přece řekli, že postih ovlivňuje všechno, včetně Vůle a taky, že nemůžu potlačit větší postih, než kolik mi zbytková Vůle dovolí, takže jestli mám odpočatou Vůli šest, ale současný postih mínus pět... na to jsme krapet zapomněli, v takovém případě dokážu potlačit postih sotva o jedna a s výsledným postihem mínus čtyři budu rád, když mi strážci neubalí ještě jednu za znevažování úřední osoby.

No, dejme tomu, že jsem hrdina na slovo vzatý a má Vůle je krásných deset, takže při setkání se strážníky mi po ráně do zubů zbývá Vůle pět a já dokážu postih potlačit jen tak tak celý.
Za potlačení postihu při mluvení zaplatím tedy potřebných pět bodů Únavy hned. A jakmile se znovu rozeběhnu za zlodějíčkem, tak okamžitě platím znovu, protože mluvení byla zátěž psychická, kdežto běh je ryze tělesný, ale tentokráte platím jen třemi body Únavy, jelikož mě rozbitá pusa v běhu nelimituje. Když mě pak obklopí dav zuřivých maloměšťáků, tak zjistím, jak byl pro mě ten sprint vlastně sakra náročný, zaškrtám si nechutné množství bodů Únavy a začnu zase řešit potlačování postihu při mluvení... a sakra, tady mám navázat kde? Na to předchozí potlačování postihu při rozhovoru se strážníky? Za to jsem ale žádné běžné body Únavy nestihl dostat, jak to bylo krátké, takže mi stále platí předchozí předplatné?

Hmm, nějak nám to rozdělení na tělesné a psychické postihy začíná dostávat trhliny.

Rozpojený a zapojený

V úvodu jsme se utvrdili v tom, že má smysl rozlišovat mezi postihem k psychickým činnostem a postihem k tělesným činnostem a rovnou jsme si z toho udělali i závěr, že zvlášť budeme řešit také odolávání těmto postihům. Otázka teď zní, jestli jsme to trochu neuspěchali, jestli jsme se na nějaké rozdělení neměli úplně vykvajznout.

Když se vrátíme k dělení postihů, tak připomeneme, že už před nějakou dobou jsme zjistili, že postih by měl ovlivňovat všechno a stejně, od skoku dalekého, přes švitoření s opačným pohlavím až po Sílu, Odolnost, Vůli a všechny další zdánlivě neotřesitelné atributy. Tak kde jsme najednou vzali nějaké dělení?

U Krásy a u Výdrže jsme poznali, že by bylo fajn odlišovat pasivní a aktivní složku a že ta pasivní, samozřejmá, je mnohdy zastoupena tělesnými vlastnostmi, kdežto aktivní, snaživá a kontrolovatelná, je zastoupena duševními vlastnostmi. Svým způsobem jsme se dostali k tomu, že tělo je ovládáno duší a že tahle souhra těla a duše, ta citelná posloupnost a závislost, nám mnohde chybí.

Když to nacpeme do pravidel, tak závislost duše na těle máme v Únavě a závislost těla na duši máme ve Snaze (hod na snahu pomocí 1k6±) a právě také v potlačování postihů. A to poslední se snažíme vyřešit od začátku tohohle článku.

Takže silou duše, tedy silou Vůle, tedy vlastně neustálou snahou dokážeme snižovat své postihy, ovšem před chvilkou jsme si připomenuli, že postih ovlivňuje svorně jak tělo, tak duši, tak kde jsme hergot vzali to nutkání řešit postih pro tělo a postih pro duši zvlášť?

Ten pocit, že by se to mělo řešit odděleně, vznikl z původu postihu. Pokud mám patu sedřenou do krve, je to tělesný postih, pokud mě bolí hlava jak střep, mám duševní postih... nebo ne?
Ne, už v našich příkladech v předchozím článku o Výdrži jsme se dostávali k tomu, že rozedřená pata dokáže pěkně nakrknout, tedy že přímo, totiž přes bolest, ovlivňuje naši náladu a vnímání, prostě od Inteligence, přes Vůli až po City. A podobně jsme se na začátku tohohle článku dostali přirozeně k tomu, že když máme hlavu jako střep, tak nemůžeme pořádně ani vylézt na střechu, či pronásledovat chmatáka úzkými uličkami.
Prostě a jednoduše jsme se nachytali, měli jsme pocit, že když má smysl vnímat odděleně tělo a duši při odolávání nevolnosti, tedy zvlášť pasivní a zvlášť aktivní odolávání, tak má taky smysl vnímat odděleně postih k tělu a postih k duši. Chyba lávky.

Proto odvoláváme co jsme odvolali, zapojujeme co jsme rozpojili, a potlačování postihu budeme řešit jednotně, pro tělo i duši dohromady.

Pomůže nám tohle sebemrskačské zjištění s oním potlačováním postihu v různých situacích?

Nahoru a dolů

Takže předplacené odolávání tělesnému a duševnímu postihu už nerozlišujeme, zbývá nám však ještě jedna věc k vyřešení a to různé velikosti postihu v různých situacích.

Pokud řeším postih v našem příkladu, kdy jsem zadýchaný, s kocovinou v hlavě a třískami ratiště v hubě, tak pro úplné potlačení postihu během hovoru se strážníky se vyčerpám za pět bodů Únavy a to hned, ovšem až do prvního vyčíslení běžně získané únavy mám pokoj a řešit to nemusím.

Pak ovšem přijde na řadu další sprint za zlodějíčkem, ke kterému mám postih namísto pěti jen mínus tři, takže...?

Pozor, automat nevrací drobné

Konečně taky nějaká pomocná poznámka! Přesně, pokud odolávám vysokému postihu, třeba oněch mínus pět u mluvení, a po chvíli potřebuju odolávat menšímu postihu, třeba oněch mínus tři k běhu, tak se mi žádná energie nevrátí, žádné body Únavy se mi neodepíšou. Tedy pokud bych nechtěl zase řešit ty poměry času.

Fajn, nižší postih mě tedy netrápí, protože už odolávám postihu mínus pět, takže mám nejenom předplaceno, ale i přeplaceno a dokud mi Pán jeskyně nenapaří bod únavy za sprint, tak nové odolávání postihu řešit nemusím.

Ovšem sprint unavuje každá dvě kola, takže už po chvíli se opět dostávám k tomu, že bych měl znovu řešit odolávání postihu a to mínus tři, takže jestli chci pořád sprintovat bez postihu, budu muset platit třemi body Únavy navíc ke každému bodu Únavy ze sprintu.

Když mě pak obestoupí dav agresivních čumilů, tak se zase dostanu k mluvení, ovšem na mluvení mám stále postih mínus pět, kdežto ze sprintu si přináším odolání postihu pouze mínus tři, takže... no, takže nastal čas doplatit rozdíl a protože mi jde opravdu o kejhák, tak okamžitě zaplatím zbývající dva body Únavy, abych dokázal tu městskou lůzu přesvědčit o své nevinně.

A je to.

Závěrem

Vlastně co celé bylo náročnější, než jsme si na začátku mysleli, hlavně proto, že se nám do počítání zase připletl čas. Ale zvládli jsme to a co nezvládne Síla našeho těla, to můžeme dočasně potlačit silou naší Vůle.

S čím nejsme spojeni je výsledná složitost pravidla. Líbilo by se nám něco prostého jako "snížil sis postih na následující akci", jenže to si kvůli neblahým zkušenostem s nedoslovnými pravidly a doslovnými hráči nedovolíme. Budeme otevřeni dalším zjednodušením, třeba nám nějaké cvrkne do nosu.

Taky jsme načali, že pro Vůli hledáme další využití, krom potlačování postihu také pro zvýšenou snahu, kdy se cíleně vyčerpáš, abys dosáhl nárazově lepšího výsledku, musíme si to ale ještě promyslet.

Mimochodem, to odolávání postihu a vůbec celé to placení Únavou si skoro koleduje o názvosloví Vyčerpat se, jaké používá Dračí doupě II. Holt některé nápady platí i mimo vlastní hranice.

A teď si shrneme odolávání postihu pravidlově:

Ha! Červené kamaše a bosé nohy, cítím svůj váček, mé úspory! Teď už mi neutečeš, dlouhoprsťáku, krleš!