Pidi pravidla - Škrábance a pot

Kapky potu citlivě ošetřete co nejdéle přiloženým kanapem a drobné odřeniny ovažte předžvýkaným konopím.

Ponořili jsme se do chvilkové únavy a drobných zranění, k tomu jsme zužitkovali vaše názory a zkušenosti při sprintu a běhu a výsledek je... no... pozitivně negativní.

A co vy, kdy vám naposledy tekla krev?

Za spolupráci děkujeme všem, kteří se zapojili, zvláštní dík pak patří:

Pidi pravidla - Škrábance a pot

"Nemohu vám slíbit nic než škrábance, krev, dřinu a pot!"
"A slzy Vincku, slzy!"
"A některým i slzy."

Během přemýšlení nad pokračováním Dračího doupěte plus jsme se už několikrát unavili, odfrkli si, vysílili se, odpočali si, zamrkali únavou a civěli do dálky, až únava zase odezněla... až nám došlo, že žijeme převážně v únavě malé až žádné a jakmile se začne o slovo hlásit postih, hned se začneme flákat, aby ta otravnost zmizela. Tedy alespoň někteří z nás.
Ignorujme teď ale nářky unavených otců a zamysleme se nad chvilkovou únavou, která nás doprovází životem jako věrné Jojo, pulzující sem a tam, ale stále na blízku.

Na hranici

"Dál už nemůžeš, je tam hranice!"
"Aha, a že jí nevidím."

U těchto myšlenek na chvilkovou únavu vycházíme z prostých zážitků, kdy máme kolikrát pocit, že jsme se uhnali jak psi, ale po chvíli funění setřepeme pot a cítíme se tak čerstvě, že můžeme celé to martýrium podstoupit znovu.
Nejdříve tedy přesáhneme určitou hranici, za kterou už cítíme osten Únavy a o slovo se přihlásí citelný postih, abychom po chvíli odpočinku přešli onu hranici zase zpět a po ještě delší chvíli získali zpátky všechnu sílu.

Podle našich zkušeností dokážeme správným dávkováním námahy a odpočinku zůstat čilí celý den, ovšem jakmile se začneme snažit přes moc a naložíme si větší námahu, než nám občasný klid dokáže vyžehlit, tak se naše únava přehoupne do míst, ze kterých se zpět hrabeme několik dní.

Prostě na sobě pozorujeme únavu povrchovou, chvilkovou a únavu hlubší, dlouhodobou.

Chvilková únava

"Prosímtě, co tak funíš? Vždyť jsi ještě nic neudělal."
"To je preventivně."

Když se na to podíváme pravidlově, tak první postih za únavu dostaneme při zaplněném prvním řádku Únavy. To je to naše zmiňované Jojo, ta krátkodobá únava, nebo lépěji Chvilková únava.

Pokud máš v prvním řádku pouze chvilkovou únavu, tak by to mělo ovšem znamenat, že ti po chvíli zase zmizí, ne?

Jo, potřebujeme proto zavést rychlé odbourávání téhle chvilkové Únavy z prvního řádku, kdy ti krátký odpočinek celý první řádek Únavy smaže a ty budeš zas čerstvý jako rybička.

A když se dostanu na druhý řádek? A Třetí? Čtvrtý...?

Inu, pokud ti Únava z prvního řádku už přetekla dál, tak té další, hlubší únavy se už tak snadno nezbavíš, na to budeš potřebovat delší leháro.
Ovšem první řádek Únavy ti bude po chvíli mizet pořád, ať už máš hlubší únavu jakkoli velikou.

Vážně? A z té hlubší únavy nemám postih k odpočinku?

To jo, to vliv mít bude, ale to už se dostáváme k času, který na efektivní odpočinek potřebuješ a to bude na pořadu dne až za chvíli.

První řádek Únavy ti tedy bude dělat jakýsi polštář, nárazník, který tě ochrání před hlubší únavou a dovolí ti během dne provádět více nárazových, krátkých vypjatých akcí, ať už to bude úprk před zuřícím býkem, nebo sprint za nabodnutým kamarádem vlajícím za ním.

A když už jsme přemýšleli o Únavě, tak jsme si vzali na mušku i Zranění, protože ty dvě metriky jsou si podobné jako vejce vejci.

Povrchové zranění

"Co tady tak řvete?"
"Noha! Moje noha!"
"Citlivko. Minulej tejden tady cesťáka vodnaproti přejel vodbržděnej žebřiňák a ani nepíp."

Když proletíš šípkovým keřem se shnilou třešňovou větví v ruce, narazíš si palec o pařez skrytý v ostřici, či ti záda zmaluje nejdřív sadař a potom hbitější z rodičů, tak po chvíli to všechno odezní. Možná něco oteče, zmokvá, na omak to bude bolet, ale žádná tragédie se konat nebude. A když se porveš se svým sokem, tak bitka obvykle skončí po krátké tahanici a několika málo ranách, po kterých nezbude ani ta sexy jizva, prostě to utnete ve chvíli, kdy jeden z vás začne mít pocit, že by to celé mohlo skončit hůř.

Tou hranicí je, stejně jako u Únavy, první řádek a stejně jako u Únavy, tak i u Zranění tenhle první řádek zmizí jen o něco pomaleji, než se objevil, takže stejně jako u Chvilkové Únavy stačí chvíli počkat.
Další řádky Zranění už samozřejmě půjdou hlouběji, těch se nějakým sluněním na mezi nezbavíš.

Jen si na ten klid najít čas.

Čas klidu

"Viděl tu někdy někdo vůbec draka?"
"Se ví mladíku, děd mého děda vyprávěl, jak se jeho prabába přihnala celá sinavá z klestí, tááákovýhle hovado prej viděla!"
"A kde je ten drak teď?"
"Chrápe, to se ví, pod horou, líže si rány. To víte, jak se bába lekla, tak vo něj přerazila vrbový koště a to nejni jako ty přespolní smetáky dneska, tehdá ste s nima moh skály lámat!"

A je to tady, zase ten čas. Mohli bychom tu plácnout něco jako jeden bod Únavy či Zranění z prvního řádku ti zmizí za deset minut a bylo by, jenže to bychom nesměli být takoví šťourové.

Co když odpočíváš jenom trochu? Co když odpočíváš v mírném nepohodlí? A co když ve velkém? A co postih za hlubší únavu? A co za zranění?

Odrazíme se od toho, co už máme, od Únavy jako...

Unavuje jako Bod únavy za
odpočinek -
ploužení dvě hodiny
chůze jednu hodinu
spěch půl hodiny
běh pět minut
sprint dvě kola

Můžeme nějak využít rychlost, s jakou přibývá únava, jako rychlost, se kterou mizí?

Jako že si budu zapisovat ke každýmu bodu únavy, jak vzniknul a tak ho i odbourávat? Vzbuďte mě až se nebudou kecat blbosti.

V tom případě budíček. Jde nám o stupně rychlosti a chceme zjistit, jestli nemají nějaký vztah k odpočinku, nic víc.

V tom nám pomůže fakt, že únava je co do efektu velmi podobná zranění, takže co si dokážeme vyléčit za dvě kola, tedy dvacet sekund? No, to tak stihneme zmáčknout správné místo na krvácející ruce nebo vítězoslavně vyrvat ze dna batohu umolousaný fáč.

Ovšem my nechceme řešit jeden časový dílek, ale celý "řádek", protože stejně tak jako teprve celý řádek zranění či únavy, což je šest časových dílků, na nás začne mít vliv, tak i výsledek léčení či odpočinku bychom podle našich šesti stupňů měli brát až po šesti dílcích, v případě sprintu tedy za dvě minuty. To už zvládneme ránu i ovázat a zaškrtit.
Ovšem zafačování není léčení, to je jen ošetření, omezení následků. A když se bavíme o únavě tak... eee... ahá, tam jsou křeče, mžitky před očima, mdloby, dušnost, píchání v boku a další komplikace, tak známé nám, méně trénovaným. To by šlo.

Další je běh, který ovlivní tělo po šesti dílcích času, což je půl hodiny. Co dokážeme za půl hodiny vyléčit? Drobná šití řezných ran, sestavení dlahy na zlomeninu, puštění žilou pro snížení nebezpečného tlaku, řádná dezinfekce jedovatého kousnutí ohněm a podvázáním a další bolestivé zákroky, které ospravedlňují smysl alkoholu.
A únava? Jakých následků únavy se dokážeme zbavit po půl hodině? Klid a tma na bolest hlavy, ticho a odreagování na duševní vyčerpání, lehká chůze na třas po enormní tělesné zátěži, úleva zvracením kvůli zkaženému jídlu, prostě komplikace z většího, ale stále ještě celkem krátkodobého tělesného nebo duševního stresu.

Všimli jste si toho? Ještě ne? Tak my vám to prozradíme za chvíli.

Další je spěch, který tělo pocítí po třech hodinách. To už se dokáží zacelit malé ranky, odřeniny a říznutí, stihnou se menší operace jako vydloubání šípu z nohy, poskládání vícenásobné, ale pořád ne tříštivé zlomeniny a podobná vnitřní, ale stále nepříliš komplikovaná zranění.
Při unavě už stihneme srazit příliš divokou horečku, strávit těžší jídlo natolik, abychom začali cítit, že po těžkém výstupu zase začíná být tělo k něčemu, krátkým spánkem rozehnat nejhorší chmury a podráždění z dlouhého nevyspání. Stále je to ale spíše hašení dost konkrétních následků vyčerpání, nikoli obnova celkové tělesné síly.

A tady to utneme a prozradíme, co nás během těchto odstavců trklo. Ani jednou jsme nenašli jasnou regeneraci, jen jsme po třech hodinách začali mít dojem, že by mohli mizet některé drobné, ale už citelné ranky a lehčí vysílení. To je dost v kontrastu s naší původní představou, že první řádek představuje drobná zranění a lehkou únavu, ze které se oklepeme do deseti minut. Sakryš.

Ale neházejme ještě kuši do žita, hleďme zapojiti komunitu!

Únava společnosti

"Je to zapojený?" "Já nevím, je ticho." "Tak je to zapojený." "Ale předtím bylo taky ticho." "Předtím to zapojený nebylo." "Já tomu nějak nerozumím." "To nemusíš, hlavně že je to zapojený."

Při zapojování komunity se Kostřivec se ujal RPG fóra, optal se místních sportovců, jak rychle se zregenerují po zoufalém úprku k cíli a... čekal. Tak nějak předpokládal, že se strhne debata nad rychlostí šneka po přeplazení kofeinové tablety, dočkal se ale jen dvou odpovědí, kdy mu Jerson srazil hřebínek taktním naznačením, že jeho vzpomínky na školní léta začínají podléhat korozi a York, který se doznal, že u své maličkosti předpokládá po takovém výkonu mdloby v řádech dnů.
Shodli se alespoň, že po krátkém sprintu se tělo zregeneruje asi tak za pět minut.

Jelikož více reakcí jsme z RPG fóra nezískali, vrhli jsme se na Facebook s podobnou otázkou sprintu a odpočinku. Odpovědí bylo o poznání více, valná většina se shodla na potřebných deseti minutách odpočinku, po kterých hrdinný sportovec zvládne stejný kalup. Bylo ovšem cítit, že jsou to teorie, odhady, nebo jako v případě Kostřivce příliš růžové vzpomínky.
Teprve Honza Cieslar se obětoval a místo teorie do sebe nasoukal tři skutečné koblihy, nastartoval Endomondo a zkusil sprint po dvou minutách - jasný propad, a po čtvrt hodině - pořád v citelném oslabení.

Chvíli jsme si nad tím drbali hlavu a pak se zeptali nikoli na sprint, ale na běh a k němu už začaly přicházet odhady nutné regenerace na čtyři hodiny, někdo na osm až dvanáct a přitom by to podle pravidel mělo vyjít nastejno...

Pořád jsme nebyli spokojení, takže se Kostřivec vydal za Tomášem Svobodou, který na Vltavské prodává Nový prostor, v mládí trochu fetoval a hodně hrál fotbal, než mu prokopli koleno (pokračování jeho příběhu je o dost smutnější a ukazuje silnou vůli, když se to snaží zvládnout) a ptal se ho nad čínskými nudlemi, jak to měl se sprintem, během a únavou za dob mládí a tréninků. No, minuty to nebyly. Po zápase nejméně dvanáct hodin pauza, ale radši dvacet čtyři a po každém intenzivním dnu trénování den volnější, výkluzový.

Na RPG fóru i na Facebooku jsme se na únavu ze sprintu ptali špatně, měli jsme jasně říct, že hledáme čas odpočinku po celém řádku únavy, což je přesně dvě kola sprintu za bod únavy krát šest bodů na řádek = sto dvacet sekund, takže až po dvou minutách. Teprve tehdy se má projevit únava a všechno před tím je jen takové chvilkové zapocení.

Jakmile jsme byli u běhu konkrétnější a jasně jsme se zeptali na odpočinek nutný po bod únavy za pět minut krát šest bodů na řádek = třicet minut, tedy půl hodině běhu, hned byly odhady o poznání delší.

Náš nápad na chvilkovou únavu začínal dostávat stále větší trhliny.

Trhlina

Potvrdila se nám naše obava, že myšlenka, se kterou jsme do škrábanců a chvilkové únavy šli, má shnilé základy. Ovšem zároveň jsme zase několikrát zažili situaci, kdy jsme se unavili tak, že už jsme se museli zastavit a popadnout dech, ale po chvíli jsme mohli pokračovat. Třeba Kostřivec zkoušel několikrát po sobě dřepovat s patnáctikilovým capartem, zvládl kolem deseti dřepů, než si musel dát pauzu, ale za pět minut to zvesela zopakoval.

Jak to, sakra? Kde je ta trhlina, kvůli které nám z chvilkové únavy odpadávají pravidla pro únavu jako nepovedená fasáda a na jejímž dně leží pravda, kterou slyšíme, ale nevidíme?

Pšššt! Dumáme.

Inu, pravidla pro zranění a únavu byla navržena a stále platí pro intenzivní, hloubkovou zátěž, nikoli ty naše občasné sportovní výstřelky při dobíhání vlaku a zvedání dětí.

Aha, takže do pravidel pro zranění a únavu náš nápad nenacpeme, ale pořád bychom ho v pravidlech mít chtěli, ne? Takže úplně nové pravidlo?

A o tom jsme taky dumali a zjistili jsme, že takové pravidlo tam už dávno je. Je to hod proti pasti. Když Kostřivec dřepoval, házel si proti pasti na Sílu (ve které je skryta i výdrž) a přestože neznáme velikost pasti, známe výsledek, deset dřepů. Kdyby se takhle hnal za deseti dřepy co to jde co nejdéle, tak bychom mohli prohlásit, že se zatěžoval jako při sprintu a za dvě minuty, ať už by během té doby zvládl sto nebo tisíc dřepů... no spíše nízké desítky... tak po dvou minutách by dostal šestý bod únavy, zaplnil by si celý řádek a až do řádného odpočinku by ho bolely nohy (a v jeho případě i kolena).

Zřejmě bude nějaká hranice, něco jako Síla a Vůle šest, kolem které se láme schopnost dřepovat co nejrychleji celé dvě minuty, k tomu životní situace, jako hroch za zády, kdy by mnozí z nás zvládli běžet déle a rychleji, než by si kdy dokázali představit, ale to sem teď nepatří, tomu se podíváme na zoubek, až budeme oprašovat hod proti pasti.

Závěrem

Snažili jsme se dostat do pravidel pro dobrodruhy, hrdiny a padouchy náš pohodlný život, ve kterém sprint při zvuku píšťalky průvodčího vypadá jako olympijský výkon, ale zatěžkávací zkouška dobrovolníků, pamětníků a teoretiků nás vyvedla z omylu.
Chvilková únava a drobná zranění sice patří do hry, ale nepatří do pravidel. Hledejme ale na špatném to dobré, pidi pravidla budou alespoň menší.

Ovšem věšme zbraně, nikoli hlavy, protože teď nás čeká oprášení hodu proti pasti, což bude úkol těžší, než se na první pohled může zdát. Krleš!